banner-2

Vaše 10: Desítka je moje srdeční záležitost

7.10.2016

Přepis rozhovoru MUDr. Jiřího Holubář pro magazín Vaše 10

novinky-desitka-je-moje-srdecni-zalezitostTisíce pacientů ročně projdou ordinací lékaře Jiřího Holubáře v malešické poliklinice. Proto dobře ví, co místním lidem vadí, z čeho mají obavy, co je na Praze 10 trápí. Jejich zájmy by rád hájil v Senátu. Ve volbách, které propuknou už tento týden, se rozhodl kandidovat jako nestraník s podporou TOP 09 a Starostů a nezávislých. „Pro dobrého politika a lékaře platí, že by měl mít velké znalosti, zodpovědný přístup, rozhodnost, laskavost a odvahu,“ poznamenává Jiří Holubář.

Vy jste se sice narodil mimo hlavní město, ale Praha 10 je pro vás vlastně osudová…
Tatínek byl voják na letišti v Hradčanech, kde jsme bydleli uprostřed lesů. Rodiče mého otce se však odtud přestěhovali do Prahy a my jsme poté, co táta odešel z armády, šli za nimi na Ruskou ulici na Prahu 10. Tam jsem navštěvoval mateřskou školu v Kodaňské ulici. Posléze si rodiče postavili družstevní byt poblíž Solidarity na Černokostelecké ulici. Na desítce jsem pak chodil do Základní školy V Úžlabině. Gymnázium jsem absolvoval ve Vysočanech. Po nultém ročníku jsem vystudoval medicínu na Karlově náměstí. Protože ale táta strávil přes dva roky v ruském gulagu a tehdejšího režimu se nebál, neměl jsem podmínky ke studiu zrovna ideální. Vystudovat se mi nakonec podařilo. Po svatbě jsem se z desítky odstěhoval, ale rodiče tam zůstali a já se vrátil s tím, že jsem začal v roce 2004 působit na Poliklinice Malešice. A nakonec nyní bydlím těsně nad Vinohradskou nemocnicí a na desítku mám pěkný rozhled. Takže jsem desítku vlastně nikdy neopustil. Je to moje část Prahy, běhal jsem tam po ulicích, na hřišti dnešního Junioru Malešice jsem vstřelil první gól z půlky hřiště. Je to moje srdeční záležitost. A dodnes na desítce bydlí moje milá maminka, s kterou se denně vídám.

Kde to tam znáte nejlépe?
Určitě to jsou místa okolo školy. Nejvíc času jsme trávili na školním hřišti V Úžlabině a hned vedle byla třešňovka s menším hřištěm. Poblíž bylo obrovské naleziště trilobitů, tam jsme jako kluci s velkým zápalem pátrali s geologickými kladívky, dodnes mám trilobita doma. Vzhledem k tomu, že jsme s rodiči chodili v dětství na dlouhé procházky, mám dodnes rád údolí Botiče od Zahradního Města až po Hostivařskou přehradu, celý park v Hostivaři. Tam jsem strávil hodně času.

Co se vám naopak na desítce nelíbí?
Praha 10 je příjemné a šťastné místo k životu, ale abych byl upřímný, chybí mi tam trochu nějaká vize. Schází tam třeba hospic, který by umožnil trpícím lidem důstojně dožít a mít rodinu poblíž. Málokdo ví, že malešické sídliště je jedno z nejstarších v Praze, v hlavním městě je dnes 17 procent občanů starších 65 let a sídliště v Malešicích má v této věkové kategorii asi 30 procent obyvatel. Protože se dá předpokládat, že bude stoupat střední délka života, tak je třeba začít trošku plánovat s ohledem na demografickou křivku. Věk bude stoupat, ale mobilita klesat. Budeme potřebovat daleko více míst v domovech seniorů, v domovech se zvláštním režimem, kde pečují o lidi s Alzheimerovou chorobou a stařeckými demencemi. Bude třeba rozšířit terénní služby pro seniory a podporovat jejich živost v přirozeném prostředí a v kruhu rodiny i rozšiřovat bezbariérové bydlení. Na to je třeba se zaměřit. Bude také velmi důležité umožnit starším lidem pracovat – třeba formou práce doma nebo zkrácených úvazků. Udržet je co nejdéle v aktivním životě. Rozhodně tím však nemyslím to, že by měl být prodloužen odchod do důchodu. A zapomínat nelze ani na terénní služby, denní stacionáře, postarat se budeme muset třeba o to, aby starší lidé měli možnost se realizovat, ale zároveň měli dostupnou a kvalitní nabídku služeb.

Je téma seniorů tím, čemu byste se chtěl věnovat, pokud uspějete ve volbách do Senátu?
Určitě ano. Je to téma, které rezonuje, které je mi vlastní. Ale není to téma jediné. Co se týče komunálních témat, tam se intenzivně věnuji rekonstrukci Polikliniky Malešice, z celostátních témat je velmi důležité téma odchodu lékařů do zahraničí, vzdělávání lékařů, posílení pravomocí praktických lékařů. To nejsou témata, která mají okamžité řešení, ale nelze je opomíjet nebo odsouvat do pozadí. Nemohu zapomenout ani na obyvatele Štěrbohol a Dubče. Dopravní situace v jejich obcích je nedokončením pražského okruhu katastrofální – tuto situaci je nutno prioritně řešit, i když to bude obtížné.

Co bylo impulsem k tomu, že jste se rozhodl kandidovat za TOP 09 a Starosty a nezávislé do Senátu?
Jako lékař jsem denně v kontaktu s pacienty a myslím si, že dobře vím, co je zajímá, co je pro ně důležité, co potřebují, co je trápí. V době, kdy mě oslovili přátelé z těchto stran s nabídkou kandidatury, bylo otevřeno jedno velmi zásadní téma, a to rekonstrukce malešické polikliniky. Připravuje se asi čtyři roky, je to proces, který nezná konce a obnova nikdy neměla nastíněný nějaký pevný harmonogram. Vždy jsme se dozvěděli nějaké kusé informace a lékaři i pacienti žili v nejistotě. Pro lékaře to znamenalo, že nemohli obnovovat své ordinace, inovovat přístrojové vybavení, vznikaly i obavy, s jak dlouhým výhledem objednávat pacienty. Minulé vedení radnice s námi prakticky nekomunikovalo, paní starostka s námi nemluvila, byli jsme v období absolutní nejistoty. Přijal jsem kandidaturu ve chvíli, kdy jsme se jako lékaři shodli na tom, že s tím musíme něco udělat. Situace se změnila mojí petiční akcí, kdy radnice v novém složení s námi lékaři a s nájemcem velmi dobře spolupracuje. V rozhodnutí kandidovat do Senátu mě ale podpořila i jakási pokračující eroze demokracie v Česku, kdy jsou značně oklešťovány některé demokratické principy, začaly mi vadit různé registry, které o lidech vědí téměř vše.

Nemáte ale z případného vstupu do politiky obavy?
Zase tak úplně neznámé vody to pro mě nejsou. Mám kamarády, známé, kterých si vážím, a kteří pracují zejména v komunální politice, velmi často spolu diskutujeme. Jsem čerstvý šedesátník, zkušeností mám dost i sil na to, abych se v politice uměl pohybovat. A mojí výhodou je určitě i jakási nebojácnost, která je lékařům a chirurgům vlastní. Lékaři před zákrokem vědí, že může přijít složitá situace, musí být dobře připraveni, musí počítat s rizikem, ale nemohou jít do práce se strachem.

Napadá vás něco, co má medicína a politika společného?
Mladý chirurg se v práci obává třikrát: když stanovuje diagnózu, když operuje a když čeká, zda nemocný dobře projde rekonvalescencí. V zralejším věku zodpovědný chirurg už takové obavy nemá, ale má větší pokoru, zodpovědnost, zkušenost. Pro dobrého politika a lékaře tak platí, že by měl mít velké znalosti, zodpovědný přístup, rozhodnost, laskavost a odvahu.

Vzdal byste se kvůli politice medicíny?
Tohle téma mě pronásleduje, ptají se mě na něj pacienti, dostávám dotazy na facebookovém profilu. Nerad bych pacienty zklamal, neopustil bych je. Naopak si myslím, že kontakt s lidmi je pro mě vynikající způsob, jak si zachovat sebereflexi, jak nadále poslouchat o tom, co je trápí. Je to jen ku prospěchu věci, ať už budu v jakékoli roli. O odchodu z polikliniky tedy v žádném případě neuvažuji.

Letos jste jako lékař zaznamenal úspěch, když jste byl v celorepublikové anketě Unie pacientů České republiky o nejoblíbenějšího odborného lékaře vyhlášen lékařem roku…
Hlasovalo asi pětašedesát tisíc pacientů a mně se podařilo uspět v kategorii lékař specialista. Musím přiznat, že jsem byl velmi překvapen a až mě to dojalo. Ty roky v ambulantní praxi nejdou zahodit, snad se mi podařilo zúročit vše, co jsem se do té doby naučil. Úspěch v anketě je ale i velký závazek a impuls. Doufám, že moji pacienti ocenili, že s nimi mluvím, že je poslouchám. A to by měla být i priorita politika, hovořit s voliči, nacházet řešení jejich problémů, věnovat se jim…

Litoval jste někdy, že jste si zvolil medicínu, chtěl jste dělat něco jiného?
Byly doby, bylo mi ale patnáct, kdy jsem koketoval smyšlenkou, že půjdu v tátových stopách, že budu pilotem. Brzy jsem ale pochopil, že to nepůjde, můj politický profil to jednoduše nedovolil. Proto jsem volil klasické vzdělání.

Do Senátu kandidujete za dvě spíše konzervativní strany, čím je vám tento politický proud blízký?
Vždy jsem tíhnul ke stranám, které ve svém programu prosazují svobodu člověka, svobodu podnikání, lidskost, možnost se uplatnit bez zásahu státu. Uvědomil jsem si, že strany, za které kandiduji, ctí staré a tradiční hodnoty, individuální lidskou svobodu, nepřekročitelné mravní zásady, lidskou sounáležitost a lokální rozměr politiky. Došlo mi, že žádný jiný proud toto nereprezentuje. Populisté mě nezajímají, slibují nemožné, a to už jako lékař z principu neuznávám.

Proč by lidé měli do Senátu volit Jiřího Holubáře?
Odpovím otázkou: Proč by občané měli jít vůbec volit své zástupce do Senátu? Protože mají volební právo – rozhodují o své budoucnosti. Chápu, že Senát se jim může zdát zbytečný. To ale není pravda, když se nad tím zamyslíme, tak Senát má celou řadu funkcí. Je to pojistka demokracie, je to instituce, která má řadu zásadních pravomocí. Sama navrhuje zákony a zkvalitňuje a opravuje zpackané zákony, schvaluje ústavní soudce, schvaluje působení našich vojáků v misích, je to jediná instituce, která může podat ústavní žalobu na prezidenta republiky. Pokud se Poslanecká sněmovna není schopna dohodnout, je tady Senát, aby spolu hledal řešení, a nakonec v čase, kdy je sněmovna rozpuštěna, schvaluje zákonná opa tření navržená vládou, takže toho zase tak málo není. Byl bych hodně sebestředný, abych občanům desítky doporučoval: volte Jiřího Holubáře. Každý z voličů má svoji představu svoje přesvědčení. Ale jedno doporučení bych měl – přijďte k volbám a volte svobodně podle svého rozumu. Je to vaše právo.

Předvolební kampaň vrcholí, překvapila vás v něčem?
Nepředstavoval jsem si, že to bude tak moc hektické. Moje představa byla, že já budu prezentovat a prosazovat své názory na fórech, které mi předjednají moji kolegové. Představa byla však mylná – realita je jiná. Na kampani se podílím daleko více, než jsem si myslel. Nicméně si ji velmi užívám. Jsem denně v ulicích mezi občany, je to velká zkušenost, ale jedno už vím – nefalšovaný úsměv a podaná ruka smaže někdy i velké názorové rozdíly. Naštěstí jich moc není. Tým mám velmi kvalitní, který pracuje s velkým zápalem a nadšením. A podpora od svých pacientů a občanů, kterou mi dennodenně vyjadřují, je velmi milá. Osobně ji přijímám s velkou pokorou.

© 2016 - MUDr. JIŘÍ HOLUBÁŘ. Všechna práva vyhrazena. Poliklinika Malešice, Plaňanská 1, 108 00  Praha 10

Youtube
Facebook